V této sekci bych ráda představila zbytek mých mazlíčků. Myslím si, že každý mazlík co vlastním si tu zaslouží být.

Pepík - andulky co si pamatuji byli u nás odjakživa. Ale Pepa je jedinečný. Neznám andulku, která by byla více uřvanější a hlavně  nadrženější než je náš Pepíno :-D. Ještě když neměl manželku ( to je ta krásná bílá slečna na fotce ) tak se uspokojoval sám - buď o bidýlko nebo o zrcátko ... :-D Naštěstí mu manželka dala tolik lásky kolik potřeboval. Bohužel jak oba stárly, tak manželka Pepíkovo řádění nevydržela. A tak se z Pepíka stal starý mládenec, který  nejraději vyřvává v 5 hodin ráno.

6.5.2011 nás Pepíček opustil :-(

Pískáčci - ti jsou sice mého přítele, ale já je mám jako za vlastní. Jako první jsme si koupili jednoho (později jsme zjistili, že se jedná o samičku) k výročí a ani ne za týden jmse běželi pro druhého - pro jeho sourozence. Ani ne za měsíc začal nový pískáček obskakovat prvního. Byli to sice sourozenci, ale opačného pohlaví. Žijí spolu. Víc jak rok jsou v jednom terárku a naštěstí jsme neměli mladé (musím zaťukat :-))

A přítelem jsem se rozešla a ... ani nechci vědět co s pískáčkama je :-( Podle mně splnil to co ,,sliboval" ... pustil je ...

Zuzana -  tak ta můj mazlík rozhodně není...je to ségry zvíře a musím říct, že morče mně nijak neoslňuje. Ale žije se mnou v pokoji, takže tu má taky své místo. Zuzana velice rychle doma získala přezdívku Mobydick ... proč? Protože neustále vyžaduje jídlo. Naučila se, že když se otevřou dveře od ledničky tak začně vřískat do té doby než jí něco nepřineseme.

Žofka - ta se mnou žije už 10 let. Když ji bylo okolo jednoho roku tak měla těžký zápal plic, ale naštěstí se jí s nemocí úspěšně bojovat. Akorát jsme ji začali méně pouštět. Dříve lítala po bytě skoro furt. Ale často měla zánět spojivek, takže těď jí je nejlépe když leží pod rozsvícenou lampičkou :-) V zimně ji dáváme zazimovat do lednice, kterou ztlumíme. Nebo do špajzlu, kde je chladněji než v bytě.